Dědictví na stole: Jak se dělí majetek po smrti?

Smrt a pohřeb

Úmrtí blízké osoby je vždy těžké a kromě smutku přináší i mnoho praktických starostí. Jednou z nich je i vypořádání dědictví. Dědické řízení začíná úmrtím zůstavitele a zabývá se rozdělením jeho majetku a závazků mezi dědice. Informace o rozdělování dědictví se řídí občanským zákoníkem. Dědicové se dělí na zákonné a závětní. Zákonní dědici dědí v případě, že zůstavitel nesepsal závěť, nebo pokud se závěť vztahuje pouze na část majetku. Závětní dědici jsou určeni v závěti, kterou sepsal zůstavitel. Důležité je si uvědomit, že dědicové dědí majetek i s případnými dluhy. Pokud dluhy převyšují hodnotu majetku, je možné dědictví odmítnout.

Vyhledání závěti

Prvním krokem k řádnému rozdělení dědictví je vyhledání poslední vůle zůstavitele, tedy závěti. Závěť je jednostranný právní akt, kterým zůstavitel pro případ své smrti projevuje svou vůli ohledně majetku, a to zejména komu bude co připadne. V případě, že závěť existuje a je platná, určuje způsob rozdělení majetku a dědicové se musí řídit jejími ustanoveními. Pokud závěť není nalezena, nebo pokud zůstavitel závěť nesepsal, dědictví se dědí ze zákona. V takovém případě se dědictví dělí mezi zákonné dědice podle přesně daných dědických tříd. Je důležité si uvědomit, že existence závěti má přednost před děděním ze zákona. To znamená, že pokud se po smrti zůstavitele nalezne platná závěť, bude se dědictví dělit podle ní, a to i v případě, že by někteří zákonní dědicové nedostali nic, nebo méně, než by jim náleželo ze zákona.

Notář a dědicové

Notář v dědickém řízení hraje nezastupitelnou roli. Po smrti zůstavitele je to právě notář, kdo vede dědické řízení a dohlíží na jeho zákonný průběh. Notář nejprve zjišťuje okruh dědiců a informuje je o zahájení dědického řízení. Následně se zabývá majetkem zůstavitele a jeho závazky. Na základě těchto informací a v souladu s případnou závětí nebo zákonnou dědickou posloupností pak notář navrhne způsob rozdělení dědictví. Dědicové se s návrhem notáře seznámí a buď s ním souhlasí, nebo se můžou pokusit dohodnout jinak. Pokud se dědicové nedohodnou, o rozdělení dědictví nakonec rozhodne soud.

Dědické řízení

Dědické řízení je proces, kterým se po smrti osoby (zůstavitele) rozděluje její majetek (dědictví) mezi dědice. Dědictví se dělí podle zákona nebo podle závěti, pokud ji zůstavitel zanechal. Zákonní dědicové jsou určeni v zákoně a dělí se do skupin. Do první skupiny patří manžel/ka a děti zůstavitele. Pokud některé z dětí zemřelo dříve, dědí jejich potomci. Pokud zůstavitel nezanechal potomky, dědí rodiče a sourozenci zůstavitele. Závěť je listina, ve které zůstavitel určí, komu má připadnout jeho majetek. Závěť musí být sepsána v písemné formě a podepsána zůstavitelem. Dědické řízení zahajuje soud na návrh notáře, který byl soudem pověřen. Notář vyzve všechny dědice, aby se k dědictví vyjádřili. V rámci dědického řízení se také řeší případné dluhy zůstavitele. Dědicové pak dědí majetek i s dluhy. Délka dědického řízení je individuální a závisí na složitosti případu.

Dědické podíly

Dědické podíly určují, jak se dědictví po zemřelém rozdělí mezi dědice. Zákon rozlišuje dědice ze zákona a dědice ze závěti. Pokud zemřelý zanechal závěť, dědictví se rozdělí podle jeho poslední vůle. V případě, že závěť neexistuje, nebo se vztahuje pouze na část majetku, dědí pozůstalí ze zákona. Zákon dělí dědice do několika skupin. V první skupině jsou potomci zemřelého a manžel/ka. Pokud některý z potomků zemřel dříve, dědí jeho potomci. Jestliže nedědí žádný dědic z první skupiny, nastupuje druhá skupina, kterou tvoří manžel/ka zemřelého, jeho rodiče a ti, kteří s ním žili ve společné domácnosti. Až pokud nedědí ani žádný dědic z druhé skupiny, přichází na řadu třetí skupina, kterou tvoří sourozenci zemřelého a ti, kteří s ním žili ve společné domácnosti. Výše dědických podílů se liší podle toho, v jakém příbuzenském vztahu k zemřelému se dědic nachází. Dědické podíly je možné upravit dohodou dědiců, a to i v případě, že existuje závěť. Dohoda o rozdělení dědictví musí být uzavřena písemně a musí být schválena soudem.

Vzdání se dědictví

Důležitou součástí informací o rozdělování dědictví je také možnost se dědictví vzdát. Vzdání se dědictví je jednostranný právní úkon, kterým dědic projevuje vůli, že dědictví po zůstaviteli nechce. K tomuto kroku se mohou dědici uchýlit z různých důvodů. Někdy je dědictví zatíženo dluhy, které převyšují hodnotu majetku. Jindy dědicové nechtějí nebo nemohou majetek z dědictví spravovat. Vzdání se dědictví musí proběhnout ve stanovené lhůtě a musí být učiněno písemně u notáře. Notář následně informuje ostatní dědice a případně další osoby dotčené tímto rozhodnutím. Je důležité si uvědomit, že vzdání se dědictví je nezvratný krok. Po jeho učinění již nelze dědictví nabýt zpět, a to ani v případě, že se později objeví další majetek.

Dědění ze zákona

Dědění ze zákona nastává tehdy, když zůstavitel nesepsal závěť, nebo když se závěť vztahuje pouze na část pozůstalosti. Zákon rozlišuje 4 dědické třídy. V první dědí zůstavitelovy děti a manžel/ka. Pokud některé z dětí zemřelo dříve, dědí jeho potomci. Pokud nedědí žádný z potomků, dědí rodiče zůstavitele a jeho manžel/ka ve druhé dědické třídě. Ve třetí dědické třídě dědí sourozenci zůstavitele a jeho manžel/ka. Pokud některý ze sourozenců zemřel dříve, dědí jeho potomci. V poslední, čtvrté dědické třídě, dědí prarodiče zůstavitele. Dědění ze zákona je poměrně složitý proces a je vhodné se v případě nejasností obrátit na odborníka, například notáře. Ten vám poskytne informace o rozdělování dědictví a pomůže s vyřízením všech náležitostí. Důležité je si uvědomit, že dědicové neodpovídají za dluhy zůstavitele, pokud dědictví odmítnou.

Dědictví není jen o majetku, ale i o vztazích. Jeho dělení by mělo být spravedlivé, ale především by nemělo ničit to, co po sobě zůstavitel zanechal - lásku a úctu v rodině.

Radomír Kovář

Dědické skupiny

Dědický zákon rozlišuje celkem 6 dědických skupin. Dědění probíhá tak, že každá skupina má nárok na dědictví po zemřelém přednostně před skupinou s vyšším číslem. Pokud v první skupině není nikdo, kdo by dědil, přechází dědické právo na druhou skupinu a tak dále.

Do první dědické skupiny spadají potomci zemřelého. Pokud některé dítě zemřelo dříve, dědí jeho potomci. Manžel/ka dědí s touto skupinou rovným dílem. Druhá dědická skupina se uplatní, pokud zemřelý neměl potomky, nebo pokud žádný z nich nedědí. Do této skupiny patří manžel/ka zemřelého, jeho rodiče a dále ti, kteří s ním žili alespoň jeden rok před smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zemřelém. Třetí dědická skupina zahrnuje sourozence zemřelého a opět ty, kteří s ním žili alespoň jeden rok před smrtí ve společné domácnosti. Každý ze sourozenců dědí stejným dílem, ti, kteří žili se zemřelým, dědí s nimi rovným dílem. Pokud nedědí žádný dědic z prvních tří skupin, přechází dědické právo na čtvrtou dědickou skupinu, kam patří prarodiče zemřelého. Pokud nedědí ani prarodiče, dědí v páté skupině praprarodiče zemřelého a v šesté skupině děti dětí sourozenců zemřelého, tedy jeho prasynovci a praneteře. Pokud není žádný dědic v žádné ze skupin, nebo pokud dědictví nikdo z nich nenabude, dědictví připadá státu.

Dědění nezletilých

Dědictví nezletilých se řídí stejnými pravidly jako dědictví zletilých, existují však specifika, která je třeba vzít v potaz. Nezletilý se stává dědicem v plném rozsahu, avšak není oprávněn s dědictvím nakládat bez souhlasu zákonného zástupce, kterým je zpravidla rodič. Zákonný zástupce musí jednat vždy v nejlepším zájmu dítěte a jeho majetek spravovat s péčí řádného hospodáře. Informace o rozdělování dědictví, ve kterém figuruje nezletilý, je nutné sdělit opatrovnickému soudu, který na proces dohlíží. Soud musí schválit i případné zúžení dědického práva nezletilého, například vyděděním. Důležité je zmínit, že nezletilý nemůže dědictví odmítnout, to za něj činí zákonný zástupce se souhlasem soudu. V případě, že by přijetí dědictví pro nezletilého znamenalo značné zadlužení, je vhodné dědictví odmítnout.

Způsob dědění	Popis	Příklad
Ze zákona	Dědici jsou určeni zákonem dle příbuzenského vztahu k zůstaviteli.	Manžel/ka a děti dědí stejných dílem.
Ze závěti	Zůstavitel určí dědice a jejich podíly v závěti.	Zůstavitel odkázal celý majetek svému synovci.

Dědická daň

Dědická daň se v České republice od roku 2014 nevybírá. To znamená, že dědicové po zdanění dědictví neodvádějí státu žádnou daň. I přesto je důležité se o dědické dani něco dozvědět, protože se může stát, že bude v budoucnu opět zavedena. Navíc, dědická daň se stále vztahuje na dědictví nabytá před rokem 2014, která dosud nebyla projednána.

Rozdělení dědictví se řídí zákonem a závětí, pokud zůstavitel nějakou sepsal. V případě, že závěť neexistuje, dědí se ze zákona. Zákon rozlišuje tři skupiny dědiců. V první skupině dědí manžel a děti zůstavitele. Pokud některé z dětí zemřelo dříve, dědí jeho potomci. Pokud zůstavitel neměl děti ani manžela, dědí druhá skupina, kterou tvoří rodiče zůstavitele a jeho sourozenci. Teprve pokud neexistují dědicové první a druhé skupiny, dědí třetí skupina, kterou tvoří prarodiče zůstavitele a jejich potomci.

Při rozdělování dědictví je důležité dbát na to, aby bylo rozděleno spravedlivě a v souladu se zákonem. V případě nejasností je vhodné obrátit se na notáře, který vám s rozdělením dědictví pomůže.

Spory o dědictví

Dědické řízení bohužel často provází spory. Ty vznikají z nejasností ohledně rozdělení majetku, existence závětí nebo jeho platnosti. Někdy se dědicové neshodnou na ocenění dědictví nebo na úhradě dluhů zůstavitele. V takových případech je vhodné obrátit se na notáře, který dědické řízení vede, nebo na advokáta specializujícího se na dědické právo. Ti pomohou s interpretací zákona a s hledáním smírného řešení. Pokud se spor nepodaří vyřešit mimosoudně, je nutné obrátit se na soud. Soudní řízení je však časově i finančně náročné. Pro předcházení sporům je důležité včas sepsat závěť a jasně v ní vymezit rozdělení majetku. Zároveň je vhodné s potenciálními dědici o svých představách otevřeně mluvit a předejít tak případným nedorozuměním.

Užitečné rady a tipy

Při řešení dědictví je vhodné mít na paměti několik důležitých rad. Především je důležité zachovat klid a rozvahu, i když se jedná o emočně vypjatou situaci. Komunikace mezi dědici je klíčová, snažte se o vzájemnou dohodu a řešení sporů smírnou cestou. Nepodceňujte roli odborníka. Notář vám poskytne informace o průběhu dědického řízení a pomůže s vyhotovením potřebných dokumentů. Stejně tak vám může být nápomocen advokát specializující se na dědické právo. Nezapomínejte, že dědické řízení je proces, který si vyžaduje čas a trpělivost.