Zkušební doba v práci: Co musíte vědět podle zákoníku práce?

Maximální délka zkušební doby

Zkušební doba je důležitým institutem pracovního práva, který umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci ověřit si vzájemnou kompatibilitu a vhodnost pro danou práci. Zákoník práce upravuje pravidla pro sjednání a délku zkušební doby. Maximální délka zkušební doby je závislá na druhu pracovního poměru. U pracovního poměru na dobu určitou, který je sjednán na dobu delší než 6 měsíců, činí maximální délka zkušební doby 3 měsíce. V případě pracovního poměru na dobu neurčitou je možné sjednat zkušební dobu v délce až 6 měsíců. Zákoník práce však stanoví i výjimky. U vedoucích zaměstnanců a u zaměstnanců, kteří v pracovním poměru u zaměstnavatele dříve pracovali, je možné sjednat zkušební dobu až na dobu 1 roku. Důležité je zmínit, že zkušební doba musí být sjednána písemně, a to nejpozději v den nástupu do práce. V opačném případě se má za to, že zkušební doba sjednána nebyla. Během zkušební doby může kterákoli ze smluvních stran ukončit pracovní poměr z jakéhokoli důvodu nebo bez udání důvodu, a to s kratší výpovědní lhůtou.

Možnost prodloužení zkušební doby

Zkušební doba je institut pracovního práva, který umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci ověřit si vzájemnou vhodnost v praxi. Zákoník práce upravuje pravidla týkající se zkušební doby, včetně možnosti jejího prodloužení. Základní pravidlo zní, že zkušební doba se sjednává písemně a nesmí přesáhnout 3 měsíce. U vedoucích zaměstnanců může být zkušební doba sjednána až na 6 měsíců. Důležité je zmínit, že zkušební doba se neprodlužuje o dobu překážek v práci na straně zaměstnance, jako je například dovolená nebo nemoc.

Zákoník práce však umožňuje výjimku z pravidla o maximální délce zkušební doby. V odůvodněných případech, kdy je potřeba delší doba pro ověření schopností a znalostí zaměstnance pro výkon sjednané práce, je možné zkušební dobu prodloužit. Toto prodloužení je však možné pouze na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a nesmí přesáhnout polovinu původně sjednané zkušební doby. Například, pokud byla původně sjednána zkušební doba v délce 3 měsíců, je možné ji prodloužit maximálně o 1,5 měsíce.

Je důležité si uvědomit, že prodloužení zkušební doby je spíše výjimečným nástrojem a mělo by být využíváno pouze v odůvodněných případech. Zaměstnavatel by měl být schopen zdůvodnit, proč je v daném případě nutné zkušební dobu prodlužovat. V opačném případě by mohlo dojít k porušení práv zaměstnance.

Zkušební doba není žádný 'předběžný pracovní poměr', ale integrální součást pracovního poměru se všemi důsledky.

Radomír Novotný

Ukončení pracovního poměru ve zkušební době

Zkušební doba umožňuje oběma stranám, tedy zaměstnanci i zaměstnavateli, „otestovat si“ vzájemnou spolupráci před uzavřením pracovního poměru na dobu neurčitou. Během zkušební doby si zaměstnanec může ověřit, zda mu pracovní pozice a prostředí vyhovují, a zaměstnavatel zase může posoudit, zda zaměstnanec splňuje jeho očekávání a požadavky. Zákoník práce upravuje zkušební dobu v § 31 až § 34. Délka zkušební doby nesmí přesáhnout 3 měsíce po sobě jdoucí od vzniku pracovního poměru. U vedoucích zaměstnanců může být zkušební doba sjednána až na 6 měsíců. Zkušební doba se sjednává písemně v pracovní smlouvě, a to nejpozději v den nástupu zaměstnance do práce. Pokud není zkušební doba sjednána písemně, nepovažuje se za sjednanou. Během zkušební doby může být pracovní poměr ukončen z jakéhokoliv důvodu nebo i bez udání důvodu. Výpovědní doba v tomto případě činí 15 dnů a začíná běžet dnem následujícím po dni, kdy byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Výpověď musí být dána písemně a doručena druhé straně.

Odstupné ve zkušební době

Zkušební doba je specifickým obdobím na začátku pracovního poměru, kdy si zaměstnavatel i zaměstnanec ověřují, zda je pro ně vzájemná spolupráce vyhovující. Zákoník práce upravuje zkušební dobu v § 31 až § 36. Během zkušební doby platí některá specifická pravidla, mimo jiné i ohledně odstupného.

V případě ukončení pracovního poměru ve zkušební době ze strany zaměstnavatele, nemá zaměstnanec nárok na odstupné. Výjimkou je situace, kdy je pracovní poměr ukončen z důvodu převodu podle § 338 zákoníku práce. V takovém případě má zaměstnanec nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku.

Zaměstnanec, který se rozhodne ukončit pracovní poměr ve zkušební době, nemá ze zákona nárok na odstupné. Nicméně, pracovní smlouva může sjednávat i jiné podmínky ukončení pracovního poměru ve zkušební době, a to i nárok na odstupné.

Je důležité si uvědomit, že zkušení doba je specifickým obdobím s vlastními pravidly. Před podpisem pracovní smlouvy je proto nezbytné se s podmínkami zkušební doby důkladně seznámit a v případě nejasností se obrátit na odborníka.

Zkušební doba a dovolená

Zkušební doba je institut, který umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci vyzkoušet si vzájemnou spolupráci před uzavřením pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Zákoník práce upravuje zkušební dobu v § 31 až § 35. Zkušební doba nesmí být delší než 3 měsíce, u vedoucích zaměstnanců pak 6 měsíců. Lze ji sjednat i opakovaně, ale pouze v případě, že se jedná o sjednání pracovního poměru na dobu určitou.

Během zkušební doby má zaměstnanec nárok na dovolenou za stejných podmínek jako ostatní zaměstnanci. Za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru náleží zaměstnanci 1/12 dovolené za kalendářní rok. Pokud tedy zaměstnanec nastoupí do zaměstnání 1. ledna a zkušební doba mu končí 31. března, má nárok na 3/12 dovolené, tedy na čtvrtinu dovolené za kalendářní rok.

Zkušební dobu lze ukončit z několika důvodů. Zaměstnavatel může ukončit pracovní poměr v této době z jakéhokoli důvodu nebo i bez udání důvodu. Musí tak ale učinit písemně a doručit výpověď druhé straně. Zaměstnanec může rovněž ukončit pracovní poměr v této době bez udání důvodu, a to tak, že doručí zaměstnavateli písemnou výpověď. Výpovědní doba v tomto případě činí 15 dnů a začíná běžet dnem následujícím po doručení výpovědi.

Nemoc ve zkušební době

Zkušební doba je něco jako testovací jízda pro obě strany – zaměstnance i zaměstnavatele. Máte možnost zjistit, jestli si vzájemně vyhovujete a jestli je daná práce to pravé. Co se ale stane, když během zkušební doby onemocníte? Zákoník práce naštěstí myslí i na tuto situaci.

Během nemoci ve zkušební době se na vás vztahují stejná pravidla jako na ostatní zaměstnance. To znamená, že máte nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele po dobu prvních 14 dnů nemoci a následně na nemocenskou od státu. Důležité je dodat, že nemoc ve zkušební době vám nebrání v tom, abyste z práce odešli. Platí zde stejná pravidla jako v případě zdravých zaměstnanců – výpovědní doba ve zkušební době je 15 dnů a nemusíte uvádět důvod.

Zaměstnavatel vás během zkušební doby nesmí propustit z důvodu vaší nemoci. Pokud by se tak stalo, jednalo by se o neplatné rozvázání pracovního poměru. Nicméně, i během nemoci ve zkušební době vás může zaměstnavatel propustit z jiných důvodů, které nesmí souviset s vaším zdravotním stavem. Může se jednat například o organizační změny ve firmě, neuspokojivé pracovní výsledky během zkušební doby (pokud byly řádně zdokumentovány) nebo o porušení pracovní kázně.

Vždy je vhodné se s případnými nejasnostmi obrátit na odborníka, například na právníka specializujícího se na pracovní právo, nebo na příslušný odbor inspektorátu práce.

Zkušební doba po návratu z rodičovské dovolené

Návrat do práce po rodičovské dovolené je sám o sobě velkou změnou a nastavení zkušební doby by tuto situaci jen komplikovalo. Zákoník práce v § 72 jasně říká, že zkušební dobu nelze sjednat s těmi, kdo nastupují na práci, kterou u zaměstnavatele již dříve vykonávali. To se týká i situace, kdy se zaměstnanec vrací z rodičovské dovolené.

Pravidla týkající se zkušební doby podle zákoníku práce jsou v tomto ohledu jednoznačná. Není tedy možné, aby vám po návratu z rodičovské dovolené byla nařízena zkušební doba, a to ani v případě, že se vracíte na zkrácený úvazek nebo na jinou pozici, než jste zastávali před odchodem na rodičovskou dovolenou. Váš pracovní poměr u zaměstnavatele totiž trval i po dobu rodičovské dovolené a vy se vracíte k původnímu zaměstnavateli.

Pamatujte, že znalost zákoníku práce a vašich práv je v tomto případě klíčová. Pokud by se zaměstnavatel i přesto snažil zkušební dobu prosadit, poraďte se s právníkem specializujícím se na pracovní právo.

Opakovaná zkušební doba u stejného zaměstnavatele

Zkušební doba je důležitým institutem pracovního práva, který upravuje zákoník práce. Umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci ověřit si během prvních měsíců pracovního poměru, zda je pro ně vzájemná spolupráce oboustranně výhodná a zda splňují očekávání. Opakované sjednání zkušební doby u stejného zaměstnavatele je však problematické a zákoník práce jej výslovně neupravuje.

Zkušební doba dle Zákoníku práce

Délka trvání pracovního poměru	Maximální délka zkušební doby
Na dobu neurčitou	3 měsíce
Na dobu určitou kratší než 6 měsíců	Nelze sjednat
Na dobu určitou 6 a více měsíců	1 měsíc

Obecně platí, že zkušební doba může být sjednána pouze v případě, že se jedná o první pracovní poměr mezi daným zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pokud by si strany sjednaly zkušební dobu opakovaně, například po uzavření nové pracovní smlouvy na jinou práci, mohlo by se jednat o obcházení zákona.

Výjimkou by mohla být situace, kdy by od skončení předchozího pracovního poměru uplynula delší doba, například několik let, a pracovní pozice, na kterou je nový pracovní poměr sjednáván, se od té předchozí podstatně liší. V takovém případě by bylo možné argumentovat, že se již nejedná o stejný pracovní poměr a sjednání zkušební doby by mohlo být ospravedlněno.

Vždy je však nutné posuzovat každý případ individuálně s ohledem na všechny okolnosti. V případě pochybností je vhodné obrátit se na odborníka na pracovní právo, který posoudí konkrétní situaci a doporučí nejvhodnější postup.

Zkušební doba a konkurenční doložka

Zkušební doba představuje specifické období v rámci pracovního poměru, kdy si zaměstnavatel i zaměstnanec ověřují, zda jim vzájemná spolupráce vyhovuje. Zákoník práce upravuje zkušební dobu v § 31 až § 36. Dle zákoníku práce je možné sjednat zkušební dobu maximálně na 3 měsíce. V případě vedoucího zaměstnance, jehož pracovní poměr se sjednává na dobu delší než 4 roky, je možné sjednat zkušební dobu až na 6 měsíců. Zkušební doba musí být sjednána písemně, a to nejpozději v den nástupu zaměstnance do práce. V opačném případě se má za to, že zkušební doba sjednána nebyla. Během zkušební doby může dát zaměstnavatel i zaměstnanec výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez udání důvodu, a to s 15denní výpovědní dobou. Zákoník práce dále upravuje některá omezení týkající se zkušební doby. Například zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována a nesmí být sjednána opakovaně s týmž zaměstnancem u téhož zaměstnavatele. Kromě zkušební doby může pracovní smlouva obsahovat i konkurenční doložku. Ta omezuje zaměstnance v možnosti pracovat u konkurence po skončení pracovního poměru. Konkurenční doložka musí být sjednána písemně a musí být v ní stanovena maximální doba jejího trvání a také přiměřené peněžité vyrovnání pro zaměstnance. Konkurenční doložka je platná pouze tehdy, pokud je to dohodnuto pro ochranu oprávněných obchodních zájmů zaměstnavatele.